|
|
PORTUGALSKÝ VODNÍ PES - HISTORIE
Historie tohoto plemene je velice dlouhá a předpokládá se, že se na portugalském pobřeží proháněl již v dobách před Kristem. První opravdu doložené zmínky spadají cca do 11. století našeho letopočtu . Nebyl to pes lovců, ani šlechticů, ale vždy nepostradatelný pomocník rybářů a ochránce jejich rodin. Jeho využití bylo dosti široké, ale dalo by se shrnout do pěti bodů:
- strážce na přídi, hlásící nebezpečí v mlze
- nosič zpráv z lodě na loď, příp. na pobřeží a to i na velké vzdálenosti
- nadhánění rybích hejn do sítí
- vytahování potrhaných sítí a lan z moře
- ochránce rybářovy rodiny, kterou dokázal v případě nebezpečí i tvrdě bránit.
Portugalský vodní pes byl u Portugalců velice ceněný a dodnes je nejváženějším zástupcem tamních plemen. Krom výše zmíněných úkolů mu nebyla cizí ani záchrana tonoucích. S nástupem moderní navigační a komunikační techniky se vytrácela potřeba držet tyto psy, a stejně jako mnohá jiná plemena se pomalu začal z pobřeží i lodí vytrácet. Naštěstí několik starých rybářských rodin zůstalo věrno tradici a drželo si několik jedinců tohoto plemene z úcty k minulosti a pro vlastní potěchu.
Za zakladatele moderního chovu je považován Vasco Bensuedese, který soustředil několik typických jedinců a s důrazem na zachování původních povahových vlastností odchoval 116 štěňat, která nesla jméno jeho chovatelské stanice "ALGARBIORUM". Následovali jej další chovatelé nejen v Portugalsku, ale i v Anglii, USA apod. Krize nastala v roce 1972 kdy bylo na celém světě registrováno pouze 25 jedinců. Naštěstí si svou povahou a neotřelým vzhledem získával stále více obdivovatelů (hlavně v USA) a tak bylo o jeho budoucnost postaráno. Dnes jeho popularita v Evropě stoupá a v Americe je dnes již běžným plemen s opravdu bohatou chovnou základnou.
|
|
